|
SVATA ANTOŠOVÁ
(1957) Teplická rodačka – nyní úřední redaktorka obtýdeníku Tvar, nemá na trhu novou knihu, ale mihne se s básní v nově vydaném svazku Sto nejlepších českých básní 2012, který vydalo nakladatelství Host. Nejprve báseň hostovala v časopisu A2 (12/2012), odkud ji editorka sborníku Simona Martínková – Racková zvolila do přehledu poezie.
Dvojakost
Být sotva znatelná
a mizet za verši
– takovou mě chcete?
S každým napsaným slovem
kus flákoty ze sebe
umazat
a poslední zbytky dát za dveře
aby ti co mají hlad
konečně se zasytili?
Být trochu nakyselo
a trochu bez chuti
– takovou mě chcete?
Snít o lásce ve věku
kdy spousta jiných balíků myslí
už jen na důchod
a ze svých vlastních stop skládá
uslzený řetěz
který pálí jako chilli?
Být stále nedovřená
a nikoho k sobě nepouštět
– takovou mě milujete?
Svou dvojakost jako francouzskou berli
krok za krokem před sebe
pokládat
a v duchu se ptát na smysl cesty
kterou značkuje si had
než ovine a dusí?
Být skoro bez významu
a přitom fenomén
– takovou si mě budete pamatovat?
Rozbitou o skleněnou zeď
co tvářila se jako průchod
do neznáma
když s vlastní skepsí
jsem se objímala:
Obětovat život tvorbě
– copak to se musí?
Ano i ne. Dvojakost napoví,
využij své pepsi, aby nehrozila
srážka s ohlodanou skepsí.
| 
